Porota 2023

Producent ve společnosti Fairytale Production s.r.o. Společnost stojí za úspěšnou pohádkou Tajemství staré bambitky 2.

Vít Karas se narodil 2.10.1978 v Chebu.
Je synem lékařky a vyrůstal se dvěma sestrami. Po maturitě na Střední pedagogické škole začal studovat herectví na DAMU v Praze. Ve třetím ročníku přešel na studium režie na FAMU a nakonec úspěšně absolvoval na obou fakultách.
Jako herec debutoval v roce 2003 rolí vojáka v komedii KAMEŇÁK. Zahrál si také Foukala v další komedii SVATBA NA BITEVNÍM POLI (2008). V televizi měl výraznou roli Filipa Čeňka v seriálu REDAKCE a epizodní role číšníka v mysteriózním třídílném filmu ZTRACENÁ BRÁNA (2012) a agenta StB ve snímku OSMY (2014).
Jako režisér slavil úspěchy už se svými studentskými filmy. Dnes natáčí televizní filmy a seriály, hudební videoklipy a znělky k různým pořadům a pracuje jako režisér i v dabingu. Do kin se dostaly jeho projekty MICIMUTR (2011) nebo PŘÁNÍ K MÁNÍ (2017).
Krátce působil také jako pedagog na Vyšší filmové škole ve Zlíně.

Režisérka a herečka Viktorie Čermáková poprvé stála před kamerou jako tříletá v hlavní rolki filmu Oty Kovala Lucie a zázraky. Zahrála si několik dětských rolí i v dalších filmech, ve čtrnácti letech byla přijata do amatérského souboru A studio při pražském Divadle na okraji. Vyučila se fotografkou, ale stále výrazněji ji přitahovalo divadlo. Do roku 1989 zůstala členkou A studia, kde pracovala především pod vedením Evy Salzmannové a Ondřeje Pavelky. Spolu s Davidem Czesanym pak vedla A studio II, v němž realizovala svou první samostatnou režii Dům doni Bernardy.

V letech 1985 – 1986 působila v angažmá brněnského Divadla na provázku. V letech 1991 – 1994 byla členkou divadelního spolku Kašpar, který působil v MDP Rokoko a v Divadle v Celetné. S částí souboru Kašpar odešla v roce 1994 do Divadla Komedie, kde zůstala v angažmá do roku 2002 a kde hrála pod režijním vedením M. Dočekala, J. Nebeského, J. Pokorného, J. A. Pitínského ad.

Kromě herecké práce se věnovala také dramatické výchově na středních i základních školách. Režírovala rovněž tři divadelní módní přehlídky pro Divadlo Komedie a divadelní podívanou Maska inscenovanou na nádvoří Starého purkrabství Pražského hradu. V letech 2002 – 2005 studovala režii na pražské DAMU. V roce 2006 se stala spoluzakladatelkou Divadelního studia Továrna, které působí převážně v holešovické La Fabrice. Od roku 2005 vytvořila inscenace v Činoherním studiu Ústí nad Labem, Rubínu, Divadle v Celetné, Ta Fantastice, Boudě ND, Divadle v Řeznické, La Fabrice či Středočeském divadle Kladno. Spolupracuje i se studiem Alfréd ve dvoře.

V roce 2007 byla na festivalu Příští vlna / Next Wave oceněna za přínos českému divadlu a v témže roce byla jako talent roku nominována na Cenu Alfréda Radoka. Mezi její nejnovější inscenace (2009) patří Lvíče v pražském Divadle Komedie, Lakomec v brněnském Národním divadle, Vltavínky a Detektor lži v Klicperově divadle v Hradci Králové a Poslední oheň na Nové scéně ND.

Odbornice, která se zabývá závislostí dětí na počítačích a mobilech, sebepoškozování nebo pomáhá dětem s poruchou příjmu potravy. Její adiktologická dorostová ambulance v Kladně pečuje nejen o děti závislé na drogách, alkoholu, ale třeba také počítačových hrách nebo sociálních sítích. Právě její pohled na filmy bude zajímavou zprávou pro tvůrce filmů.

Otto Hofmann je syn scenáristy a spisovatele Oty Hofmana. Přestože se Otto nevydal ve šlépějích svého otce, otcovu práci ctí a snaží se ji stále připomínat. Otto vystudoval ČVUT a jako stavař působil např. v Africe, kde se věnoval výstavbě tepelných a vodních elektráren. Když se začala objevovat psaná postava Pana Tau, bylo Otto Hofmannovi 12 let. První pilotní film Pan Tau vznikl pak v roce 1966. A jak sám Otto říká: „Nebral jsem tátu jako spisovatele nebo scénáristu, ale jako tátu, který mi byl kamarádem a nikdy mě nezklamal. A nyní po letech, když se dívám na svého otce z pohledu seniora, objevuji velikost jeho tvorby a umění psaní. Otec dokázal v pár slovech velmi trefně vyjádřit podstatu celé myšlenky a uměl zaujmout“. Letos by bylo autorovi nesčetně děl panu Otu Hofmanovi 94 let.

Patrik Ulrich vystudoval na FAMO v Písku obor scenáristika a dramaturgie. V navazujícím magisterském studiu ovšem přestoupil na režii, ke které inklinoval už dříve díky spolupráci s Českou televizí. Na svém kontě má řadu úspěšných hraných (Moji drazí, Soukromé lekce), dokumentárních (Obrazy pohádky a sny, Tři Grácie Juraje Jakubiska) i animovaných studentských snímků (O zlatém dešti). Mnohé z filmů byly oceněny na řadě tuzemských i zahraničních festivalů. Patrik Ulrich je režisérem mnoha dokumentárních filmů České Televize, např. Štace Miloně Čepelky, Múzy Václava Hudečka nebo Perspektiva Ivana Mládka. Spolu se Zdeňkem Svěrákem realizuje hraný cestopisný seriál Stopy Járy Cimrmana. Velkým koníčkem Patrika je hra na klavír a skládání písní.

Vystudovala jsem Filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na FTF VŠMU v Bratislavě. Už při škole jsem se věnovala hlavně dramaturgii filmových klubů a artkin, v roce 1999 jsem založila a 10 let vedla Letní filmový festival 4 živly v Banské Štiavnici, kde doteď vedu jeho dětskou/mládežnickou odnož Dětské 4 živly. Scenáristice jsem se začala věnovat až později, po mateřské dovolené. Nejdřív jsem pracovala pro TV Markíza na dvou projektech, kde mě oslovil producent Ulice Michal Reitler s nabídkou spolupráce. Do Ulice jsem nastoupila v listopadu 2011 na pozici šéfautora juniora. Od podzimu 2013 až doteď (s malou pauzou na mateřskou dovolenou) zde působím jako kreativní producentka. Jsem máma dvou dětí – pětileté předškolačky a čtrnáctiletého puberťáka.

Slávek Hrzal je bývalý rozhlasový moderátor a zakladatel Dětské tiskové agentury. Téměř před 30 lety založil soutěž Zlatý Ámos, která je anketou o nejoblíbenějšího učitele. Do funkce školského ombudsmana nastoupil na podzim 2016, na tomto postu tehdy vystřídal exministra školství Eduarda Zemana. Hrzal vystudoval pedagogiku a v minulosti založil Dětskou tiskovou agenturu.

Radim se dlouhodobě věnuje otázkám mediálního vzdělávání a role médií v našich životech. Působí na Fakultě sociálních věd UK, kde motivuje studenty žurnalistiky a mediálních studií k šíření mediální osvěty. Vytvořil mnoho metodických materiálů pro učitele a napsal řadu publikací zabývající se mediální gramotností. Aby to nedělal tzv. od stolu, vyučoval mediální výchovu na několika školách. Působil jako scénárista vzdělávacích s soutěžních pořadů pro děti a mládež, spolupracoval zejména s ČT. Žije ve Velvarech, kde je již osmým rokem starostou a nadšeným oživovatelem společenského dění. V čele průvodu natvrdlých každoročně donáší vařená vejce v nůši na Karlův most a razí tvrdovaječnictví jako jediný správný světonázor. Do poroty studentské tvorby v Ostrově jezdí již 15 let a každý rok se těší!

Český scenárista a dramaturg, v letech 2009 až 2021 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Po absolvování gymnázia vystudoval v letech 1975 až 1980 obor scenáristika a dramaturgie na FAMU a získal titul Mgr. Už během studia vydal dvě prozaické knihy – Poslední polonahé prázdniny (Melantrich 1978) a Dlouhá samota (Mladá fronta 1980). FAMU absolvoval celovečerním filmem AEIOU (námět, scénář a režie spolu s Dušanem Kukalem). Ten byl však deset let v trezoru a autorům hrozilo vyloučení ze školy. V letech 1981 až 1991 se živil jako scenárista a dramaturg Filmového studia Barrandov. Od roku 1992 pracoval jako kreativní ředitel významných komunikačních a reklamních agentur – Young & Rubicam a Česká reklamní/TBWA (1992–1997), Ark/Thompson a Publicis (1999–2004) či Trilabit a Size (2006–2009). Mezi lety 1998 a 1999 byl ředitelem programu TV Prima a České televize. V letech 2005 až 2006 působil jako ředitel odboru komunikace na Ministerstvu kultury ČR. Od roku 2005 také přednáší na Katedře marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Kateřina Šrámková je doktorandkou na Ústavu filmu a audiovizuální kultury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zajímá se o historický výzkum československých dějin kinematografie po roce 1945, a dlouhodobě se zabývá vývojem dětského herectví v kontextu české produkce.

Svůj výzkumný zájem mimo jiné směřuje k dětskému filmu z historické i současné perspektivy, produkční kultuře, teorii herectví a problematice spojené s výzkumem hvězdných systémů. V roce 2019 vedla Masterclass s Dr. Noelem Brownem v rámci industry programu na Mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež Juniorfest na téma „Dětský film jako marketingová značka“. V současnosti spolupracuje na výzkumech v oblasti historie zlínských filmových studiích a podílí se na zpracování pozůstalosti po Hermíně Týrlové. V posledním samostatném výzkumném projektu zkoumala castingovou praxi v současném lokálním audiovizuálním průmyslu zaměřenou na obsazování dětských představitelů. Ve svém disertačním výzkumu studuje dětské herectví a proměny jeho konvencí v kontextu české produkce od devadesátých let po současnost.