Porota 2022

Bratislavanka žijící v německém Berlíně. Píše scénáře pro televizní seriály a dokumentární filmy; Studovala na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, na DAMU v Praze, na UCLA (Los Angeles) a Serial-Eyes na DFFB (Berlín). Žije v Berlíně a pracuje jako nezávislá scénáristka a kreativní producentka, ale také jaké koučka na festivalech a workshopech. Michaela je scenáristka a autorka seriálu Dokonalý svět (TV Nova, 2008), Vdova (TV JOJ, 2011), Rok s Fulbrightem (ČT, 2014), Život je pes (ČT, 2015) Černé vdovy (TV Prima, 2019) a řady dalších.

Česká filmová a televizní herečka. Za výkon ve filmu režiséra Olma Omerzu Všechno bude obdržela roku 2018 Českého lva pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Narodila se v Praze. Původně chtěla být tanečnicí a choreografkou, vystudovala konzervatoř Duncan Centre, později se rozhodla dát přednost herectví. V roce 2014 absolvovala na Divadelní fakultě Akademie múzických umění magisterský obor herectví, na Katedře alternativního a loutkového divadla. Poprvé se objevila před kamerou v roce 2005 v seriálu Ulice. V roce 2011 byla obsazena do mezinárodního historického seriálu Borgia a historického seriálu České televize z období první republiky s názvem Vyprávěj. Poté hrála řadu menších rolí v populárních filmech jako Rafťáci, Muži v naději, Padesátka nebo Probudím se včera. Významnější role ztvárnila ve filmech původem slovinského režiséra, absolventa FAMU, Olma Omerzu – Rodinný film, Všechno bude a Atlas ptáků.

Česká scenáristka, dramaturgyně a producentka, která nyní působí na TV Nova. Její díla se vysílala také na České televizi. Během rodičovské dovolené přešla Lenka Szántó z televizní žurnalistiky ke scenáristice, když se stala členkou autorského týmu seriálu Ulice. Zde působila jako autorka dějových linek v letech 2009 – 2013. Svůj první samostatný scénář napsala pro Českou televizi. Dokudrama Pot, slzy a naděje odvysílané v roce 2014 sleduje šestici talentovaných dětí a jejich ambiciózní rodiče. Během svého pobytu v Izraeli napsala scénář pro úspěšný dvojdílný film Metanol z produkce České televize o metanolové aféře z roku 2012. Minisérie byla nominována na ocenění Český lev. Od návratu do ČR působí Lenka Szántó jako dramaturgyně, posléze manažerka vývoje nových formátů na TV Nova. V dubnu 2020, na začátku, koronavirové krize adaptovala se scenáristicko-dramaturgickým týmem seriál Ulice pro minisérii Ulice v karanténě.

Slávek Hrzal je bývalý rozhlasový moderátor a zakladatel Dětské tiskové agentury. Téměř před 30 lety založil soutěž Zlatý Ámos, která je anketou o nejoblíbenějšího učitele. Do funkce školského ombudsmana nastoupil na podzim 2016, na tomto postu tehdy vystřídal exministra školství Eduarda Zemana. Hrzal vystudoval pedagogiku a v minulosti založil Dětskou tiskovou agenturu.

Otto Hofmann je syn scenáristy a spisovatele Oty Hofmana. Přestože se Otto nevydal ve šlépějích svého otce, otcovu práci ctí a snaží se ji stále připomínat. Otto vystudoval ČVUT a jako stavař působil např. v Africe, kde se věnoval výstavbě tepelných a vodních elektráren. Když se začala objevovat psaná postava Pana Tau, bylo Otto Hofmannovi 12 let. První pilotní film Pan Tau vznikl pak v roce 1966. A jak sám Otto říká: „Nebral jsem tátu jako spisovatele nebo scénáristu, ale jako tátu, který mi byl kamarádem a nikdy mě nezklamal. A nyní po letech, když se dívám na svého otce z pohledu seniora, objevuji velikost jeho tvorby a umění psaní. Otec dokázal v pár slovech velmi trefně vyjádřit podstatu celé myšlenky a uměl zaujmout“. Letos by bylo autorovi nesčetně děl panu Otu Hofmanovi 94 let.

Patrik Ulrich vystudoval na FAMO v Písku obor scenáristika a dramaturgie. V navazujícím magisterském studiu ovšem přestoupil na režii, ke které inklinoval už dříve díky spolupráci s Českou televizí. Na svém kontě má řadu úspěšných hraných (Moji drazí, Soukromé lekce), dokumentárních (Obrazy pohádky a sny, Tři Grácie Juraje Jakubiska) i animovaných studentských snímků (O zlatém dešti). Mnohé z filmů byly oceněny na řadě tuzemských i zahraničních festivalů. Patrik Ulrich je režisérem mnoha dokumentárních filmů České Televize, např. Štace Miloně Čepelky, Múzy Václava Hudečka nebo Perspektiva Ivana Mládka. Spolu se Zdeňkem Svěrákem realizuje hraný cestopisný seriál Stopy Járy Cimrmana. Velkým koníčkem Patrika je hra na klavír a skládání písní.

Filmová a divadelní herečka Elizaveta Maximová pochází z ruské Kazaně, avšak od dětství žije v Praze, kde také v roce 2016 vystudovala činoherní herectví na DAMU. Už během studia hostovala v Národním divadle a brzy začala zářit i v mnohých televizních a filmových rolích. Například studentské filmy Atlantida, 2003 či 128k, kde ztvárnila hlavní postavu, byly vybrány do prestižní soutěže Cinéfondation v rámci Filmového festivalu v Cannes. První hlavní ženskou roli ztvárnila v dramatickém seriálu Spravedlnost, následovaly výrazné role v Trpaslíkovi nebo v minisériích Stockholmský syndrom, Božena či Herec. Právě za roli Marty Švarcové v příběhu zasazeného do počátku 50. let dvacátého století si vysloužila nominaci na Českého lva. Elizaveta hostuje v několika pražských divadlech – v Dejvickém divadle, Divadle Letí a v Bytovém divadle H20, kde má vlastní monodrama „Natašin sen“.

Hudební skladatel a producent Zdeněk Barták je absolventem Státní konzervatoře hudby – obor skladba, klavír a tuba. Napsal celou řadu písní pro naše přední interprety – Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Marii Rottrovou, Jakuba Smolíka, Karla Černocha nebo Michala Davida. Je autorem hudby k filmům režiséra Jaroslava Soukupa, např. Vítr v kapse, Discopříběh, Svatba upírů, Pěsti ve tmě, trilogii Byl jednou jeden polda. Z jeho bohaté seriálové tvorby jmenujme Zdivočelou zemi režiséra Hynka Bočana nebo Policii Modrava opět od režiséra Jaroslava Soukupa. Velké úspěchy zaznamenal Zdeněk Barták také v zahraničí, kde získal v jihokorejském Soulu 2 asijské Oskary za hudbu k muzikálům The Tempest /Bouře/ a Romeo and Julliet. Mezi jeho největší úspěchy ovšem bezesporu patří vítězství v soutěži Premio Bocelli, kde bylo přihlášeno 860 písní z celého světa. Zdeněk Barták tuto soutěž vyhrál s písní E mi manchi tu, kterou mu nazpíval tenor světového jména Andrea Bocelli.

Radim se dlouhodobě věnuje otázkám mediálního vzdělávání a role médií v našich životech. Působí na Fakultě sociálních věd UK, kde motivuje studenty žurnalistiky a mediálních studií k šíření mediální osvěty. Vytvořil mnoho metodických materiálů pro učitele a napsal řadu publikací zabývající se mediální gramotností. Aby to nedělal tzv. od stolu, vyučoval mediální výchovu na několika školách. Působil jako scénárista vzdělávacích s soutěžních pořadů pro děti a mládež, spolupracoval zejména s ČT. Žije ve Velvarech, kde je již osmým rokem starostou a nadšeným oživovatelem společenského dění. V čele průvodu natvrdlých každoročně donáší vařená vejce v nůši na Karlův most a razí tvrdovaječnictví jako jediný správný světonázor. Do poroty studentské tvorby v Ostrově jezdí již 15 let a každý rok se těší!

Český scenárista a dramaturg, v letech 2009 až 2021 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Po absolvování gymnázia vystudoval v letech 1975 až 1980 obor scenáristika a dramaturgie na FAMU a získal titul Mgr. Už během studia vydal dvě prozaické knihy – Poslední polonahé prázdniny (Melantrich 1978) a Dlouhá samota (Mladá fronta 1980). FAMU absolvoval celovečerním filmem AEIOU (námět, scénář a režie spolu s Dušanem Kukalem). Ten byl však deset let v trezoru a autorům hrozilo vyloučení ze školy. V letech 1981 až 1991 se živil jako scenárista a dramaturg Filmového studia Barrandov. Od roku 1992 pracoval jako kreativní ředitel významných komunikačních a reklamních agentur – Young & Rubicam a Česká reklamní/TBWA (1992–1997), Ark/Thompson a Publicis (1999–2004) či Trilabit a Size (2006–2009). Mezi lety 1998 a 1999 byl ředitelem programu TV Prima a České televize. V letech 2005 až 2006 působil jako ředitel odboru komunikace na Ministerstvu kultury ČR. Od roku 2005 také přednáší na Katedře marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Lukáš Lerch je uměleckým manažerem festivalu, ředitelem Domu kultury Ostrov a odborníkem na Kulturní a kreativní odvětví. Má dlouholeté zkušenosti v kulturní a kreativní pedagogice s vlastní profesionální vizuální uměleckou tvorbou.